Prokopnout „dveře poznání“

17. 11. 2026

„Na fyzice je krásné, že pomocí čísel a rovnic popisuje skutečný svět,“ říká Jindřich Jelínek. Je doktorandem na Ženevské univerzitě, ale vědeckému výzkumu se věnuje rovněž v pražském Ústavu technické a experimentální fyziky. Po absolutoriu na Univerzitě v Cambridge tu získal svou první pracovní pozici.

Jindřich_Jelínek
Jindřich Jelínek

"V Cambridge mi nabídli, abych zůstal i na doktorát. Ve Velké Británii ale nestačí podat přihlášku na samotné studium, doktorandi se musí paralelně hlásit i o externí zdroje financování. A v tu dobu už jsem měl na stole i nabídku z ÚTEF ČVUT, který jsem znal ze svých letních stáží a věděl jsem, že mi to prostředí vyhovuje,“ vysvětluje Jindřich.

V epicentru jeho zájmu je v posledních letech výzkum vesmíru. Podílí se mimo jiné na mezinárodním projektu LunPAN. S kolegy z ÚTEF ČVUT, Ženevské univerzity a Západočeské univerzity vyvíjí soustavu pixelových detektorů na bázi Timepix4, které budou z oběžné dráhy kolem Měsíce zkoumat radiační prostředí tvořené galaktickým kosmickým zářením, částicemi ze Slunce a částicemi vznikajícími po dopadu záření na povrch Měsíce.  

„Získaná data nám umožní komplexně poznat radiační prostředí v blízkosti Měsíce a také poskytnou informace o rizicích pro budoucí lunární výzkumné mise,“ vysvětluje Jindřich Jelínek projekt, na kterém spolupracuje.  

Jeho cesta k vesmírnému výzkumu byla dlouhá, a začala překvapivě brzy. Už na základní škole ho bavila matematika, „rád si hrál s čísly“. A není divu – přírodní vědy měl Jindřich v rodině.

„Vyrůstal jsem v tom od malička. Oba rodiče vystudovali fyziku na Palackého univerzitě a táta nějakou dobu pracoval na hvězdárnách ve Valašském Meziříčí a Olomouci. Doma jsme měli spoustu knížek o astronomii,“ vzpomíná.

Na konci základní školy mu otec koupil Sbírku řešených příkladů z vyšší matematiky od A. Hlaváčka, ze které se už v prvním ročníku střední školy naučil derivovat a integrovat. A také dvoudílnou učebnici Fyzika od trojice autorů D. Halliday, R. Resnick, J. Walker.

„Láska k fyzice přišla později, až při přechodu ze základní na střední školu. A ta knížka v tom sehrála roli. Je dobře napsaná, přehledně zpracovaná a obsahuje řadu úloh, na kterých si člověk upevní nabyté znalosti. Na fyzice mě zaujalo především to, že pomocí čísel a rovnic popisuje skutečný svět,“ vysvětluje Jindřich.

Na střední škole se pravidelně účastnil soutěží FYKOS, FX, ale také Fyzikální olympiády a Astronomické olympiády. Už tehdy projevil značné nadání. Z Mezinárodní fyzikální olympiády (IPhO) si přivezl tři stříbrné medaile a z Mezinárodní olympiády v astronomii a astrofyzice (IOAA) tři zlaté a jednu stříbrnou. Jak vysvětluje, soutěže pro něj nebyly důležité jen kvůli výhrám:

„Na soutěžích a na soustředěních, která na ně navazovala, jsem se dostal k pokročilé matematice a fyzice. A důležité bylo také to, že jsem na akcích poznal nové kamarády z řad účastníků i organizátorů,“ vysvětluje Jindřich.

Právě někteří z nich už na Univerzitě v Cambridge studovali nebo se tam chystali hlásit, což ho inspirovalo a rozhodl se také zkusit své štěstí. A vyšlo to. Na studiu v Cambridge ho lákalo uspořádání oboru Natural Sciences, který je ze začátku obecnější a student se profiluje až ve vyšších ročnících. Vedle povinné matematiky tak v prvním ročníku studoval fyziku, vědy o Zemi a materiálové vědy. Od druhého ročníku už se specializoval pouze na fyziku.

Timepix3 pixelový modul vyvinutý ÚTEF pro zařízení PAN
Pixelový modul Timepix3 vyvinutý ÚTEF pro přístroj PAN. Foto: archiv ÚTEF.

studia na prestižní univerzitě byly pro Jindřicha důležité stáže, které podle něj lépe dokáží zprostředkovat zkušenost s reálným vědeckým výzkumem. O prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem nastoupil na letní stáž v ÚTEF ČVUT. Už tehdy si vyzkoušel práci s polovodičovými pixelovými detektory Timepix3, ve které pokračuje i ve svém doktorském výzkumu.  

„Jindra je mimořádně nadaný člověk s vynikajícími osobnostními předpoklady a schopností rychle pochopit nové poznatky. Je velkým přínosem pro každý tým, který potřebuje kreativně řešit problémy. Diskutovat s ním o analýze dat a interpretaci výsledků pro mě bylo vždycky potěšením,“ chválí svého tehdejšího stážistu a dnešního spolupracovníka vedoucí Oddělení elektroniky a softwaru ÚTEF ČVUT Benedikt Bergmann.

Právě díky zkušenostem ze stáží se Jindřich rozhodl po ukončení studia v Cambridge vrátit do Prahy a nastoupit na doktorát na ÚTEF ČVUT a v Ženevě. Hlavním tématem jeho doktorské práce je využití polovodičového pixelového detektoru Timepix3 k měření polarizace rentgenového záření metodou Comptonovy polarimetrie. Cílem výzkumu je zjistit, jak dobře může detektor Timepix3 nebo soustava několika takových detektorů fungovat jako rentgenový polarimetr. Využít se dá právě v astronomii. Rentgenové záření vzniká například při slunečních erupcích nebo v extrémním prostředí v okolí černých děr a neutronových hvězd. Polarizace přináší informace navíc. Může pomoci lépe určit geometrii zdroje, způsob vzniku záření nebo uspořádání magnetického pole.

Ředitel ÚTEF ČVUT Ivan Štekl doufá, že Jindřich Jelínek zůstane v ústavu i po obhajobě PhD: „Je krásným příkladem dlouhodobé koncepce podpory nadaných studentů v 
ÚTEF ČVUT. Je jedním z vítězů celostátního kola Fyzikální olympiády, studoval na univerzitě v Cambridge a nyní nastoupil na doktorát pod dvojím vedením na univerzitě v Ženevě. Ústav nabízí těmto nadaným lidem možnosti letních praxí během studia, zapojení do vědecké práce či vedení diplomek a dizertací a po celou dobu je finančně i odborně podporuje.“  

Zařízení PAN
Přístroj PAN. Foto: archiv ÚTEF.

tématu doktorské práce a LunPANu pomáhá Jindřich také s testovacími měřeními a zpracováním dat z detektoru Neutron HardPix. Jde o radiačně odolný detektor založený na technologii Timepix3, který je díky neutronovým konvertorům citlivý také na neutrony. Přístroj by měl letět na měsíčním roveru Magpie k jižnímu pólu Měsíce a hledat tam vodní led.

Možnost pracovat na podobných experimentech si Jindřich pochvaluje:

„Výpočty jsou fajn, ale není nad samotné experimenty. Náš software umožňuje vizualizovat stopy částic v reálném čase, a to je jedinečný zážitek.“

Dnes Jindřich považuje za přirozené předávat své zkušenosti mladším lidem. Vedle výzkumu vymýšlí úlohy a věnuje se organizaci akcí pro středoškoláky ve FYKOSu a Astronomické olympiádě. Byl to další z důvodů, proč se po studiu v Cambridge rozhodl vrátit do Česka. Na otázku, jak se mu mladé lidi daří získávat pro studium fyziky vysvětluje: 

„Nejlepší způsob, jak upoutat jejich pozornost, je podělit se s nimi o něco nového. Prokopnout ‚dveře poznání‘, uvést je do nějakého složitějšího tématu, ke kterému by se na střední škole jen tak nedostali.“

Když se zamýšlí nad svou dosavadní vědeckou dráhou, nepřijde mu že, by se držel nějakého předem daného plánu:  

„Soutěže, setkání s lidmi, studium a první zkušenosti v laboratoři – to všechno na sebe přirozeně navazovalo. Zájem o čísla mě přivedl k fyzice, fyzikální soutěže ke studiu v Cambridge a letní stáž zpět do Česka na ČVUT. A tak se snažím část zkušeností předávat mladším, aby se také měli od čeho odrazit,“ vysvětluje na závěr doktorand Ženevské univerzity a pracovník ÚTEF ČVUT Jindřich Jelínek.

Další článek Rozpínající se vesmír: stáří, napětí a hledání nové fyziky