POKROČILÉ METODY DEKOMPOZICE RADIAČNÍHO POLE HYBRIDNÍMI PIXELOVÝMI DETEKTORY

D. Garvey

Abstrakt

Hybridní pixelové detektory vyvolaly zájem fyziky vysokých energií, medicíny a věd o vesmíru pro jejich schopnosti registrovat bezpozaďově jednotlivé ionizující částice a zaznamenávat jejich stopy či dráhy v detektorovém polovodičovém sensoru. Předložená práce se zaměřuje jmenovitě na hybridní detektory typu Timepix3, jež umožňují identifikovat částice ve složitých radiačních polích v širokém rozsahu jejich energií. V předložené práci byly simulovány neidealizované datové sady popisující dráhy ionizujících částic interagujících v pixelovém senzoru, které byly následně experimentálně ověřeny. Na základě těchto datových sad byly vyvinuty nové algoritmy pro identifikaci částic, analýzu jejich drah v senzoru a pro určování jejich toků. Pro sledování drah částic byl vyvinut Random Forest Regressor, se kterým byla dosahována průměrná absolutní chyba 8,65∘, což představuje zlepšení přesnosti o 38% oproti jinému, dosud užívanému nejvýkonnějšímu algoritmu. Pro klasifikaci částic byly vyvinuty dva nové algoritmy: jeden využívající Bayesiánskou dekonvoluci a druhý, založený na využití strojového učení v kombinaci s klasifikátorem XGBoosted a Random Forest Regressor. Zatímco algoritmus vycházející z Bayesiánské dekonvoluce dovolil dosáhnout přesnosti klasifikace elektron/proton 93,06% a předpovědi celkové energie protonu s neurčitostí 54,65 MeV, v případě využití strojového učení byla přesnost/správnost klasifikace elektron/proton rovna 96,29%, a neurčitost předpovědi celkové energie protonu 42,15 MeV. Vyvinuté algoritmy byly poté experimentálně testovány na svazku protonů v Dánském centru pro částicovou terapii. Experimentální testy přivedly ke konzistentním výsledkům. Tyto algoritmy byly pak využity k analýze dat naměřených v neznámých radiačních polích, a to jak v mimozemském prostředí s detektorem SATRAM umístěným na družici Evropské kosmické agentury Proba-V obíhající Zemi na nízké oběžné dráze, tak z experimentu MoEDAL na Large Hadron Collider v CERN. V práci předložená analýza dat ze SATRAMu, na kterém byl použit detektor Timepix v otevřeném prostoru, doplněná o jejich statistické zpracování, umožnila poprvé úspěšně určit protonové spektrum v podmínkách tzv. radiační anomálie nad Jižním Atlantikem. Tyto výsledky navíc dokládají možnosti využití detektorů typu Timepix k vývoji modelových představ o radiačních polích kolem Země. Pokud jde o experimentální data získaná systémem detektorů Timepix3 v experimentu MoEDAL na LHC, algoritmy sledování drah částic v sensoru dovolily určovat úhly θ=56±1∘ a φ=139±1∘, které odpovídají 3D-směrům letu částic při vstupu do sensoru. To umožnilo rozpoznat interakční bod, ve kterém se srážejí vstřícné svazky urychlených iontů a jeho rozměry s lepším rozlišením než dosud a registrovat jeho rozšíření při srážkách iontů olova ve srovnání s velikostí interakčního bodu při srážkách protonových svazků. Sledování úhlů dopadu jednotlivých částic dovolilo také odlišit primární částice zrozené v interakčním bodě od částic, které jsou součástí radiačního pozadí v experimentu. Oddělené využití klasifikačních algoritmů na částice pocházející z interakčního bodu a částice z pozadí umožnilo také určit složení i spektrální charakteristiky částic tvořících celkové radiační pole v tomto experimentu.

Klíčová slova